A byla to opravdu naprostá záhada, jak bolševici v Moskvě i u nás dospěli k názoru, že budeme ochotni střílet po našich "imperialistických" přátelích z USA. Totiž my, vojáci základní služby, sloužící "na hrázi míru a socialismu" v tom věnečku Domažlice, Týn nad Vltavou, Klatovy. Nálada mezi prostými vojáky tam byla, hodnoceno stupnicí, kterou měl strážmistr Flanderka ze Švejka, 5e, (velezráda všude)…
Ono se o tom moc nemluví, ale v té době, když se trochu bouřili Poláci, byla vyhlášena ostrá mobilizace tzv. Západního vojenského okruhu. Cíl byl prostinký: oplatit našim polským bratrům "internacionální pomoc" z roku 1968. Jenže něco tu bylo trochu jinak, protože za prvé jeden polský admirál prohlásil na adresu Rusů: "Nedělejte to. My nejsme jako Čechoslováci – poteče krev!", za druhé nás bylo dost takových, kteří považovali za samozřejmost, že se, pokud to půjde, přidají k Polákům a zabojují si proti Rusům. A tak na česko-polských hranicích stály transportéry a bévépéčka a tanky, a pak přišel rozkaz vydat vojsku munici. Vím od těch, kteří se přímo zúčastnili, že tzv. vojáci z povolání z toho byli velmi nešťastní a pokoušeli se splnění tohoto strašného pro ně rozkazu co možná nejvíce oddálit. A pak se proměnili v láskyplné mámy!: "Chlapci, jak vám chutnalo jídlo? A co čaj? Byl dost horký?"
Proč došlo k této zázračné metamorfóze? To je vysvětlitelné jednak výše psanou Bédovou pronikavou úvahou, jednak i jinými úvahami a dohodami mužstva. Šlo o to, co kdo bude dělat v případě války. Na politicko-výchovné světnici nám své představy trochu naznačil jeden "voják z povolání" (to nebylo to samé, jako "profesionální voják"): "Vaše životnost, jednotek prvního sledu, bude čtyři minuty!". A usmíval se, jakoby mu VUML nebo "dédéška" ("dvouletá důstojnická škola" s "maturitou") zaručovala odolnost proti teplotám do deseti tisíc stupňů celsiových. My se také trochu usmívali a neříkali na to nic, protože jsme věděli, že životnost tohoto pána bude rovna době, za kterou urazí kulka ze samopalu SA58 vzdálenost mezi nejbližším členem mužstva a jeho hlavou. Což bylo, přibližně, asi tisíckrát méně, než ony naše čtyři minuty. Dnes se takové plány (neboť to skutečně byl náš plán pro první fázi případné války) mohou zdát nelidské nebo podobně. Ale považte, kam asi vás může ve válce vést člověk, který ani neumí zorientovat mapu? Navíc dosti tamních "vojáků z povolání" bychom asi postříleli i v míru, kdybychom mohli. Takoví to byli dobráci.
Věcně vzato se plánovaná činnost pro případ války se Západem, po prvotní likvidaci závadné části velitelského sboru, dělila do tří rovnoměrně zastoupených oblastí. První skupina razila názor: "Ani neslezu z bidla!", druhá: "Americký zajetí! Člověče! Konečně bych se pořádně najedl!", inu a třetí byla ochotna "bojovat proti komoušům", ať už partyzánsky, nebo i v jednotkách "nepřítele". Jistěže jsme věděli, že v případě jaderného konfliktu by tyto plány byly k ničemu. Věděli jste ale vy, že v takovém případě naši sovětští přátelé s přežitím tohoto národa nepočítali?
* sklopka = varianta samopalu se sklopnou kovovou pažbou