Reklama
 
Blog | Jiří Novotný

O lásce

"Jirko", řekla Magda, "já tě mám ráda a ty jsi můj kluk a půjdeme spolu tančit!" Koneckonců, řekl jsem si já, taneček nezaškodí a to děvče je roztomilé. A co taky v sobotu v noci? Jestli Magda byla míšenka, pak její kámoška Helena, která se k nám jaksi samozřejmě přifařila, byla čistokrevná cikánka, neboli, jak říkají tuzemští pokrytci, Romka. Těšil jsem se, když jsme ruku v ruce kráčeli do kasina B., jaká to bude legrace ...

Bylo plno. Přesto jsem získal tři místa úplně u parketu, kde u stolu pro deset lidí seděly jen dvě mladičké dívenky, které byly vcelku nadšeny, že si přisednu, protože ptát jsem se přišel sám. Zdali je tam místo, tedy. Magda, mimochodem, tančila mizerně, a navíc mě nabádala, že nesmím tak zírat na pódiovou předtanečnici. Ačkoli tato toho na sobě moc neměla. Pak ty dvě (bílé) dívenky prohlásily, že, bohužel, očekávají příjezd osmi kamarádů, a že tedy bychom měli odejít. Věřil jsem jim v té chvíli, protože napoprvé a hned věřím každému.

Magda se svou gardedámou prohlásily, že když už je to tak, můžeme si zahrát na automatech.Přesněji řečeno měly na mysli, že já jim "půjčím" a ony si zahrají. Rozmlouval jsem jim to: "Holky. Vy tam ty peníze hodíte a nebudete mít nic a – stát a obec část vyberou a vrátí vám to na sociálních dávkách." Ale nedaly si říci a tak jsem místo tančení seděl a sledoval ty dvě, jak soustředěně ďubou do tlačítek jednoho výherního automatu. Má předpověď se kupodivu nevyplnila: vyhrály. Nijak moc, ale vcelku dost. "Počkej tu na nás", řekly, "zajdeme si na záchod!"

Seděl jsem v té herně na barové stoličce a usmíval se a věděl, že už se nevrátí. Byl ale jsem dosti zvědavý, jak to budou vysvětlovat. Že se jim nechtělo vracet, co jsem jim půjčil, i když  vyhrály.

Reklama

"Mohla bych s tebou mluvit?", volala mi má láska hned v neděli večer. "Víš, promiň, že jsem tak rychle odešla, ale na záchodě jsem potkala mámu a ta mi řekla, že je tatínek nemocný. Tak jsem musela hned spěchat domů!"  Řekl jsem jí, že jí věřím, že se mnou mluvit samozřejmě může, a že dokonce už spolu mluvíme, ale že pokud potřebuje další peníze, tedy nedostane nic. Tím bylo téma hovoru z její strany zjevně vyčerpáno. I celá láska …

Pak jsem ji potkal a dali jsme, jako dobří přátelé, řeč v baru. Já jí vysvětloval, že s takovou to daleko nedotáhne. S tak pitomým lhaním. A ona zase, že nechápe, co tím myslím. Zeptal jsem se tedy, jak se vede otci.  "Před týdnem umřel!" vyrazila triumfálně.

Taková škoda! Možná jsem pohrdl budoucí prezidentkou této nešťastné země!