Protože zde nastal jasný, a přitom dokonale záhadný úkaz. Jasné je, co se stalo: nejvyšší státní zástupkyně z "politických důvodů" ochránila ministra před vyšetřováním a soudem. Pan ministr poté prohlásil (v rozhovoru pro časopis "Týden"), že v jeho vinu teď už může věřit jen idiot. Nehledě na to, že ve skutečnosti v nevinu pana ministra už nevěří ani idiot, zde partikulárně vyniká totální záhada: jak to, že někdo drzý jako indická městská opice, si může být až takto jistý, že mu všechno projde? Já vím, že tohle bylo semleto už mockrát, ale přesto se na něco zapomnělo: toto nemá logiku. Jestliže totiž by byl pan ministr nevinný, pak je tu druhá strana, která by musela být vinna, musela by být "guilty like a hell itself". Není prostě možné, aby v této kauze byli nevinní všichni. Jestli tedy byl pan ministr čistočistý, pak se na něm někdo strašlivě provinil a ten někdo patří před soud. A sám pan (ex)ministr a jeho spojenci a kamarádi by na tom měli mít eminentní zájem. Nebo ti lidé nemají důvěru ve vyšetřovací orgány, justici a své poslance? Nemají důvěru v tento stát?
To by bylo i legrační, protože dalším nadějným, výsostně nelogickým jevem, je tlak na odstoupení nejvyšší státní zástupkyně Vesecké. Proč by měla odstupovat? Pokud zneužila svých pravomocí, patří před soud. V zákonech této země je totiž psáno, že přesně tohleto se nesmí!! Navíc je tam jedna zajímavá pasáž, definující "závažné následky" zneužití pravomocí veřejného činitele, mezi které patří i ztráta důvěry větší skupiny občanů ve stát… Pokud ale je paní Vesecká nevinná (tedy pokud nezmanipulovala vyšetřování v ministrův prospěch), pak je nevinná, že. Ale v žádném případě není důvod požadovat její odstoupení.
Už jen z výše zmíněných faktů je jasné, že se země ocitá v jakémsi nepřípustném, zřetelně nelogickém mezistavu – a tento přitom trvá a je stabilní. Bylo kdesi napsáno, že pochopení paradoxů bystří mozek. Například že kdo už si umí představit elektron jako kuličku, která může propadnout dvěma dírkami současně, ten je vzácným myslitelem. Otočme to: kdo se naučí chápat takové a podobné jevy, stane se vzácně myslícím člověkem. Inu, a co když se to "se naučí" změní na "bude naučen"? Potom jsme doma, v ČR, kde jsme názorně, důrazně a neodmítnutelně učeni chápat a tolerovat nemyslitelné. A to nebývalo, protože všechno bylo vždy všem naprosto jasné. Bílá Hora, německá a ruská okupace, vznik samostatného Československa – hrozné i krásné záležitosti, ale žádné záhady. Dobře, kromě jedné naprosté maličkosti a tou je přesné datum, kdy prezident Hácha přestal být našim prezidentem a exprezident Beneš se jím stal. Jasně, jasně, "velmoci uznaly" – ale v papírech to pak vypadá divně…. Jinak ale se nikdy nic takto poučného nedělo.
Až teď! Poprvé po staletích se tuzemská efektivita práce blíží efektivitě v normálních zemích (spadlo to kdysi velmi, velmi dávno, po nástupu katolictví), kontrastně k tomuto jevu se poslanci zabývají odvoláváním vlády a diskuzemi o radaru a vůbec záležitostmi, které mají mizivý, nebo zcela nijaký vztah ke skutečnému životu občanů, prezident Klaus cestuje po světě a urputně bojuje proti "environmentalistům" – a k tomu "ekonomická a finanční krize". Je jen na nás, na občanech, abychom pochopili, jak krásných časů jsme se dožili. Neboť, přiznejme si, nedosti jsme si, za dané situace, vážili skutečnosti, že z kohoutků teče pitná voda a že nepadají bomby. Protože jestli už u nás, a nejen u nás, se vysoce cenila vykutálenost, jestliže byla tolerována a odměňována zlodějna nejhrubšího kalibru, jestli na politiky a vlivné lidi vůbec nebyly většinou kladeny ani nejmenší požadavky stran charakteru, pak, je-li toto, co se děje dnes, veškerá odměna za všechno naše ignorantství a zlou vůli, vyšli jsme z toho lacino. Navíc je tu velice reálná šance, že dostatečně velká skupina občanů pochopí, že v dané situaci potřebujeme "nahoře" trošinku, trošinku jiné lidi…